Problém: Budeme potřebovat jiný projekt?

Říká se, že kdo nečte je hloupý… a skutečně. Při výběru pozemku a následné koupi jsme si nepřečetli regulační plán pro danou lokalitu. Byla to od nás neuvěřitelná nezodpovědnost, která nám přidělala ne jednu vrásku na čele…

Regulační plán v Mariánovicích říká:

“Výška hlavní římsy objektu stanovuje celkový počet nadzemních podlaží, které vymezují hlavní hmotu objektu – není znázorněn graficky; v případě rodinných domů v lokalitě Mariánovice je výška hlavní římsy stanovena jednotně počtem 1 nadzemního podlaží.
Nad hlavní římsou objektu je možné navrhnout využitelné podkroví;
Kóta ±0 objektu je stanovena min. 0,25 m nad úrovní vozovky v nejbližším místě vstupu.”

Zde vznikl nečekaný problém, protože my stavíme dům s dvěma nadzemními podlažími a v Mariánovicích je povolené pouze 1 nadzemní podlaží = pouze bungalovy. Hlavou se nám začaly honit myšlenky, které bychom nepřáli nikomu z našich čtenářů. Přeci jen je projekt zaplacený, projektantka již provedla spousty změn… Představa, že budeme muset vybrat jiný projekt byla skutečně zdrcující. Nejen, že bychom přišli o náš vysněný dům, ale i o peníze a čas investovaný do tohoto projektu. Bylo nutné začít rychle jednat a konzultovat vzniklou situaci s úředníky na MěÚ Benešov. Dostali jsme se do kontaktu s panem Martinem Škvorem, který má na starost úřad územního plánování – Odbor výstavby a územního plánování. Pan Škvor si k situaci pozval městského architekta pana Ing. Michala Schwarze, který dle slov pana Škvora má velmi hodnotné slovo v našem problému. 

Jako prvního jsme tedy poznali pana Škvora – moc milý a příjemný pán, který se vynasnaží pomoci všemi dostupnými způsoby. Jednání s panem Škvorem bylo naprosto jedinečné. Z jeho hlasu vnímáte klid, vyrovnanost a nekonečnou snahu pomoci. Před panem Škvorem smekáme a přejeme mu hodně štěstí v životě! Druhý pán na městě byl pan Ing. Schwarz, na první pohled lehce odměřený a velmi zamyšlený muž. Ovšem první pohled je skutečně jen první pohled. Pan Schwarz je také velmi nápomocný, shovívavý a vstřícný muž na svém místě s lehkým smyslem pro drama.  

Z prvního sezení jsme odešli ani nevíme jak. Hlava plná myšlenek, žaludek stažený strachem, studený pot na čele. Verdikt zněl: snížit stavbu z 9 m na 7,7 m a přiznat podkroví. Tady se asi každý pousměje, co to je 1,3 m… Hodně, skutečně je to hodně. V podstatě je to polovina jednoho nadzemního podlaží. Snažili jsme se zachovat chladnou hlavu a problém velmi šetrně nastínit projektantce. Jestli si myslíte, že projektantka skákala samou radostí až ke stropu, tak vás musím opravit: skákala až ke stropu, to ano, ale rozhodně to nebylo radostí. Nastalo období hledání centimetrů, tak abychom dokázali snížit naši budovu na 7,7 m. Z poměrně krásné a již otočené střechy jsme udělali málem střechu plochou.  Z původní výšky oken 2,4 m jsme udělali 2,1 m a přesto nám stále mnoho centimetrů chybělo. Už samotným snížením výšky místností jsme si zadělali na mnohé realizační problémy v tahání potrubí a jiných prvků stavby ve stropních konstrukcích… nicméně jsme snížili co se dalo a dostali jsme se na 8240 mm. 

Druhé sezení. Večer před druhým sezením jsme se nedokázali soustředit na nic jiného. Plně jsme si uvědomovali, že jsme nesplnili zadání městského architekta. Napětí by se dalo krájet a myšlenky byly slyšet i dvě ulice od nás… Po takřka probdělé noci vcházíme do kanceláře pana Schwarcze, kde na nás společně s panem Škvorem čekají. Nepřinesli jsme uspokojivé zprávy, obávali jsme se nejhoršího… Po delším rozhovoru a předání informací od slečny Berkové dostáváme nový úkol – umístit stavbu na pozemek tak, aby obytná část byla na rezidenční čáře. To je poměrně snadný a dokonce vítaný úkol – získáme tím další prostor za domem. Ale zpět k nejdůležitějšímu bodu – výška stavby. Požádali jsme pány úředníky, zda by bylo možné mít výšku stavby 8,4 m, to je maximum kam až se dostaneme bez výrazného vlivu na vzhled budovy. Nastalo hrobové ticho, pohledy všech směřovaly do výkresů na umístění a výšku budovy…. Po několika sekundovém tichu, které se zdálo jako hodina, jsme se dostali do fáze, že tento požadavek musí zvážit páni z města, probrat s kolegy a ať se ozveme za 14 dní. Do žil se nám vlila naděje. Naděje, že to možná vyjde i výškou 8,4 m. Naděje, která s sebou nesla bolestivé a nikdy nekonečné čekání. Přislíbili jsme, že jakmile projektantka zapracuje změny, zašleme je panu architektovi na email. 

Po zapracování nového osazení a výšky stavby na 8,4 m posíláme panu Schwarzovi e-mail obsahující tyto dokumenty. Před námi je ještě týden než bude vynesen rozsudek stavby RD Aboslut v Mariánovicích. Dále čekáme na vyjádření… Mezi tím zjišťujeme, kolik je pokuta v případě nedodržení závazných regulativ. Bylo nám sděleno, že při kolaudaci se domy v 99% případů nepřeměřují, pokud tedy na první pohled není něco zřetelně jinak a že se domy přeměřují pouze na udání. A to pak hrozí pokuta do výše 20 tisíc Kč. Na otázku, zda by pak bylo nutné stavbu odstranit nebo jaký by byl další postup mi bylo řečeno, že regulativa budou stále v dané oblasti platná, a že také neví, jak by se v tomto případě postupovalo dále. Trochu nás to potěšilo, protože bychom byli ochotní risknout pokutu a dům postavit. 

Den D. 14 dní uteklo a my se máme dozvědět verdikt. Netrpělivě od samého rána sledujeme telefon. S každým zazvoněním telefonu máte pocit, že se vám zastavilo srdce, netrpělivě čekáte na TEN hovor a při tom všem nepřestáváte doufat, že to vyjde. Bylo 14 hodin a telefon stále nezvonil. Voláme tedy panu architektovi a pokorně se ptáme na verdikt. Na slova, tón a intonaci v hlase pana architekta nikdy nezapomeneme. Po položené otázce si pan architekt povzdechl a řekl tlumeným a smutným hlasem: “Já vám to dneska do 17 hodin pošlu e-mailem.”. V tu chvíli jsme nevěděli co máme říct. Vyznělo to, jako kdyby pan architekt nechtěl říkat smutné zprávy po telefonu… Bylo to skutečně demoralizující. Čekáme tedy na e-mail, ve kterém pravděpodobně bude zamítnutí naší žádosti… 16:05 a přichází e-mail s verdiktem. E-mail, který se po tom telefonátu bojíte otevřít a e-mail na který čekáte 14 dní. Bylo to skutečně zajímavé pozorovat ten rozporuplný pocit uvnitř nás. Kdy jedna ruka by e-mail otevřela a jedno oko četlo verdikt a přitom druhá ruka by se snažila vypnou počítač nebo zakrývat oko, které čte náš verdikt… 

Výsledek je – POVOLENO!

Nyní konečně můžeme poděkovat panu Ing. Schwarzovi za kladný verdikt a jeho věcný přístup k problematice. Chtěli jsme poděkovat v odstavci, kde děkujeme panu Škvorovi, ale to bychom nemuseli již dále psát tento článek.

Děkujeme oběma pánům z města a jsme velice rádi, že máme na městě právě takovéto charaktery a osobnosti. Bylo nám neskutečnou ctí s vámi jakkoli jednat, i když jsme se neskutečně báli. Přejeme Vám mnoho štěstí v životě – zdravých lidí byl plný Titanic…

DĚKUJEME 

Napsat komentář